Jak jsem zakrněl

Projížděl jsem si práce, odborné články, reakce a názory, které jsem tvořil někdy na přelomu roku 2008/2009. Přijde mi, že jsem se od té doby téměř neposunul. Práci dělám vlastně pořád stejnou, žádné nové projekty jsem během 2 let nevypustil. Prostě jako kdyby zmizely veškeré ambice, můj podnikatelský duch, chuť vytvářet podnikatelské hodnoty.

Kvalitativně se to samozřejmě z místa hnulo, nabral jsem v tom co dělám další cenné zkušenosti, kontakty. Ale to mi moc nestačí. Před 3 lety jsem měl vizi, spousty nápadů. Tenkrát bylo všechno mnohem jednodušší, neměl jsem žádné závazky, mohl jsem zmizet kamkoliv. Zavřel jsem se na týden v pokoji a pak jsem vyšel s produktem (tenkrát to byly třeba evydaje). Praha mi tenhle pohled zkurvila, začal jsem o všem víc přemýšlet, a to byl ten kámen úrazu. Snažil jsem se totiž dělat ultra-seriózní byznys se vším co k tomu patří.

Dnes když přemýšlím nad projektem nebo dílčím úkolem, vidím jeho chyby a snažím se je eliminovat. Předtím jsem viděl jen ta pozitiva, neříkal jsem si proč by to nemělo jít. Prostě jsem to celé udělal. Jsem takový opak Johna. Ačkoliv se to pomalu přesouvá do původní roviny, pořád je to neuvěřitelně na obtíž. Pořád se nedokážu spolehnout na další lidi, jsem člověk, který stále razí cestu „co si sám neuděláš, to nemáš“.

Poslední rok už vážně přemýšlím nad tím, kam to celé směřovat. Jestli se vzdát všech vizí, rezignovat na velice aktivní život, nesnažit se budovat hodnoty v byznysu, ale v osobním životě. Jestli se mám někde uvázat do konce svého života, pořídit si dítě a hypotéku a žít život o kterém občas sním.

Pak se probudím a mám nápad, jsem zase naspeedovaný do toho tvořit něco vlastního. I když třeba naprosto zbytečného, nevyužitelného, ale něčeho, pro co se nadchnu a baví mě to. Znám ve svém okolí strašnou spoustu lidí, kteří absolutně nikdy nepřemýšleli nad tím rozjet vlastní projekt, založit vlastní firmu. Říkám si, jaký mají asi život? Když neřeší všechny překážky okolo, když neřeší konkurenci. Když prostě přijdou z práce domů a jdou do hospody, zapnou si tv nebo jdou spát. Nevíte?

Funguju občas na hraně, spousta věcí nevychází podle představ, na spoustě věcí se z výše zmíněných důvodů zbytečně zaseknu. Jenže tohle mě baví a chci u toho zůstat. Chci do 30 dělat psí kusy, chci potopit projekty, chci vytvořit projekty, chci si udělat dluhy, chci je splácet, chci fungovat bezmyšlenkovitě. Jinak by to totiž byla nuda, nemyslíte?