První dojmy z Passatu CC
Když jsem dnes těsně po půlnoci zapnul svého pošťáka, překvapil mě velice jeden email. Díky spokojenému zákazníkovi (ředitel prodeje VW Královehradeckého kraje) se mi naskytla možnost svést se úplně novým Passatem CC. Po urputném třičtvrtěhodinovém čekání u kasy v Hypernově s pytlem brambor a flaškou vína v ruce, bylo konečně vidět světlo při výjezdu z podzemní garáže. Teď už jen nasadit radlici na nárazník a projet tou masou lidí směřujících na Open Air Festival.
Zdroj: auto.cz
Při příjezdu k autosalonu mě překvapil jeden šťastný pár, který si zrovna vyzvedával nového Tourana Cross. Úsměv té dívky působil tak úžasně, že bych si to auto klidně i koupil. Ale rychle zpátky do reality, ob dva vozy Audi stála ta černá šelma. Kráska s 2.0TFSI s temnou perletí a očima dravce. Světlý interiér v obšívané kůži s navigací byla paráda. V tomhle se svezu, řekl jsem si. Když se ale má hlava otočila, uviděla podobné auto, 2.0 TDI CR v šedo-stříbrné metalíze na 17″ litých kolech. Přesně jako to z oficiálních fotografií a plakátů. Moc dlouho dívat se mé oči nevydržely, po pár malých krůčcích už mě vítal Touareg ve dveřích výstavní haly. Srdce opět zaplesalo, ale dnes jsem tu přece z jiného důvodu.
Po vyřešení pár pracovních věcí v kanceláři, vytáhl p.Gabriel konečně klíče z šuplíku a my zapluli do auta se 490km na tachometru. Sice to není ten benzín, co se dá dělat. Neměl totiž ještě značky. Vyjíždíme a já nic neslyším. Co to sakra má být? Tohle že je naftový motor od Volkwagen? Kde je to klepání traktoru? Vibrace v interiéru? Nikde. S totálním klidem proplouváme masou lidí, každý se otočí. Projeli jsme kolem dámské policejní hlídky, konečně přichází má chvíle.
Zdroj: auto.cz
Usedám za volant a hned v první chvíli mě překvapí jasně čitelný displej palubního počítače, který ukazoval spotřebu 7,8l/100km. Prostor pro nohy je… překvapivě malý! Šířkově si auto nezadá vůbec s konkurenčním BMW řady 5, dokonce ani 8 let staré Vectře, kterou jsem přijel. Možná jde jen o mou zhýčkanost, ale fakt to rozhodně je. Kůže na sedačce řidiče úplně hýčká, není to nic lesklého, žádná Alcantara. Tohle je úplně jiná liga, prostě paráda. Automatickou dvouzónovou klimatizaci nastavuji na 21°C a startuji motor. Počkat, já ho vypl. On už běžel? Pořád si na to ticho nemůžu zvyknout.
Zdroj: auto.cz
Čekám až odjede tatrovka, házím blinkr doleva a stříbrný šíp vyjíždí z autobusové zastávky rychlostí blesku. Šlápnout na krk jí nemohu, Tatra jede do kopce asi 40 a v protisměru jedna Octavie za druhou. No jsme hold Češi, národ vlastenců. Chci předjíždět na méně přehledné rovince, zařadím trojku a prudce vyrazím vpřed. Zátah pořádného přeplňovaného šestiválce to samozřejmě není, ve skutečnosti je ale dost silný. Proč si takhle protiřečím? Komfort, který auto nabízí, totiž úplně zkresluje vše okolo. V protisměru se však vyhoupne důchodce ve škodovce, musím začít prudce brzdit a zařadit se zpět. Auto se téměř nenakloní, a to byl výpad skutečně prudký. Paráda, prostě paráda. Komfortní a přitom tvrdé zároveň. Pomalu dojíždíme do dalšího města, otáčím se a vyrážím zpět. Zde je už prouh totálně volný, řadím rychle 1-2-3-4-5 a aniž bych mrkl, jedu 140. Na to, že tenhle motor má jen 125KW, jede úžasně. A při tom všem pořád ticho jako v hrobě.
O kůži jsem už psal, je čas se podívat na další materiál v interiéru. Perfektní plasty a leštěný hliník, multifunkční volant, pohodlné sedačky. To vše vás obejme a jste úplně v peřince. Dojíždíme zpátky a zacouvávám na vyhrazené parkoviště. Opodál vidím Vectru, kterou jsem přijel, vůbec se mi do ní zpátky nechce. Pokus o vtípek o vypůjčení auta na víkend nevyšel, podáním ruky se tedy loučíme. Jen je škoda, že jsem si s sebou nevzal foťák 
on je dnešek celkově takový velice… zajímavý! O tom možná až večer, když bude chuť psát 
)
Narodil se a již tenkrát mu byla prorokována skvělá budoucnost. Jeho osobnost je dostatečně silná na absolutní destrukci všech nástrah.
